(Fotky) Adrianka a naše poprvé

Když nepočítám zakázky, tak mezi posledním a tímhle focením uplynulo (a když mi to umělá inteligence před chvíli řekla, skoro jsem se až orosil) 209 dní! Dokážete si představit, když něco, co milujete, něco co je jedna z vašich nejoblíbenějších činností ve vašem životě, najednou.. na 200 dní úplně přestane existovat? Co to asi udělá ve vaší hlavě.. Je to masakr.

Když se mi Adriana ozvala, že bychom spolu mohli fotit, tak jsem jásal, jak jsem už dlouho nejásal. Bylo to, jako by mi přišla z Ameriky od strejdy, kterýho neznám zpráva, že budu dědit stovky milionů dollarů a obří statky, ale zároveň by se jeho právník nejmenoval Abdul a nepsal mi to na mail. Prostě obrovský, opravdový nadšení. Takový, že mě ani nezajímalo, jestli se fotí nahá, nebo jen oblečená, jestli je tenká nebo tlustá, jestli je tmavá, světlá, nebo vlasově vyjímečná. Vlastně by mi bývalo bylo jedno i kdyby měla pinďoura a byla by Adrianem. :D

Už jsem fakt moc potřeboval fotit.

"A kde budeme fotit? Venku asi nebude teplo", psala mi pár dní před domluveným termínem.. "Tak můžem u mě doma", racionálně odepisuju nejjednodušší variantu.. Chvíli je ticho a pak přišlo tohle: "Tak jestli to tam máš hezký, tak jo" ... :D .. polkl jsem na prázdno. Rozhlídl jsem se po bytě, kde zrovna sedím a došlo mi, že jak už pár let bydlim sám.. v třípokojáči, ze kterýho obývám jen jeden pokoj a v ostatních se hromadí (nejen) krabice s věcma na recenze, tak že ... vlastně bydlim v jednom obřím bordelu :D ..

Oprejskaný zdi, protože malování proběhlo naposledy snad ještě za Františka Ferdinanda.. na podlaze psí chlupy, moje chlupy i cizí chlupy.. na policích prach a zapomenutý věci, se kterýma se už léta nehnulo.. Jedna kytka, kterou se snažim, vždycky když si jednou za měsíc vzpomenu, s konvičkou v ruce vší silou držet při životě... žaluzie v oknech, který naposledy fungovaly, když na stěnách školních učeben, kam jsem v té době ještě docházel, visel Havel.. Skrze byt se dá projít ode dveří ke dveřím jen uličkama hanby mezi harampádím a všivajzem, vůči kterýmu jsem byl už naprosto slepej.

Ale teď.. tady sedim na židli, čtu si tu zprávu, koukám kolem sebe a nestačím se divit, kam že jsem ji to pozval a kde že to vlastně žiju :D .. A tak rychle svou zprávu doplňuju fotkama, který se mi podařilo s ostatníma holkama během let u mě v bytě nafotit, aby (jakoby) veděla do čeho jde a když, k mýmu úžasu, souhlasila, pustil jsem se do akce "ÚKLID BYTU". Akce měla trvat tři dny, přizváni měli být všichni členové rodiny, jejichž pozůstatky v bytě pozůstávaly a pokud by všechno šlo podle plánu, třetí den by byl byt čistej, voňavej, odbordelenej a připravenej k focení.

Realita? :D .. Nikdo nechtěl vidět svoje pozůstatky, já zase neměl chuť v jednom člověku vyklízet tři pokoje věcí, takže jsem jsem nasadil rukavice, roušku, hrablo a vysavač a udělal jsem to nejnutnější, co bylo potřeba k tomu, aby vůbec bylo možný aspoň v jednom pokoji fotit :D

Nepočítal jsem vůbec s tím, že bychom fotili venku a stejně tak s tím nepočítala ani Adrianka, ale když za mnou přijela a viděli jsme venku to sluníčko, tak jsem hned zatopil u mě v autě co jen to šlo, aby pak mohla na chvíli vyskočit ven jak ze sauny, pěkně předehřátá, a v té tuhé zimě (a zatím stále mrtvé přírodě) mi mohla poskakovat v suché trávě bez toho, aby jí hned umrzly odhalený končetiny.. :D

Nemohl jsem ji prostě rovnou vzít ke mně :D cizí ženu.. chápete :D ... po dvou stech dnech jsem vyšel ze cviku... Pomalu jsem ani nevěděl jak se drží foťák, nedejbože aby po mně někdo chtěl něco hezky komponovat, nebo víst modelku :D

"Můžu ti říkat Adi? Strašně špatně se mi říká "r" .. ptám se Adrianky hned na začátku focení... abych se dostal aspoň trochu do pohody a nemusel na ni při vyslovení toho zpropadenýho písmena pokaždé dělat ten debilní xicht, kterej dělám, abych to písmeno vůbec dokázal vyslovit.. :D .. "Můžeš mi říkat Adry"..

Nevim jestli to byl skrytej žert a nebo to nepostřehla, ale určitě jsem jí dělal rrrrradost :D Protože to pak bylo Adrrrrrri stoupni tady.. Adrrrry zkus ještě tohle.. Adrrrrriii tady si čupni.. a podobně :D .. a párkrát jsem se u toho kousl do škraně, párkrát jsem to vyslovil jako Emeuričan :D ... a pak jsme na to konečně oba nějak pozapomněli.. díky bohu..

Ono taky ještě aby ne.. Adrianka je fakt krásná baba a byl jsem z toho odvařenej hned jak jsem ji uviděl.. První focení roku 2025 a hne přifrčí zrzulka?! :D Holly shit! Laťka je nastavena vysoko! .. Jsem zvědavej, co přijde dál. Vlastně bych klidně .. co se mě týče... fotil celej rok jen zrzečky.. jsou, jak asi dobře víte, mou achylovou patou :D ..

Tož toto byla naše poznávací a rozfocovací série, kde jsem si testoval, kdo Adrianka je, jaká je, co umí, co je v jejich schopnostech.. jestli má duši.. a hlavně.. jsem učil sám sebe.. zase znovu "jezdit na kole" ... a věřte tomu, že se to zapomíná! :D .. takže příští podzim a zimu budu fotit, i kdybych měl fotit jen moje starý (rezavý :D :D) sousedky.. :D

Jo a bacha.. Adrianka se FOTÍ NAHÁ.. takže když jsme přijeli ke mně domů, teprve začlo to pravý tóčo.. Těšte se! Už na tom makám! :))